I want to live... Končím s Anou, protože jsem našla Naději

Sorry, nechci, aby mi ta přiblblá rádoby "kamarádka" Ana i nadále ničila život... Stačí mi, že už tak mi připravila dost následků na celý život. Ne, víc jich opravdu nechci! Stačím mi, že mám zničenou psychiku, zničené klouby, vypadané vlasy, po celém těle jizvy od řezání, anorektické myšlení už navždy společně se stálou hrozbou, že do toho kolotoče zase vletím... Mohu být ráda, že toho není více...

Prosím vás všechny, kdo to čtete a nemáte s Anou ještě nic společného... RUCE OD NÍ PRYČ!!! Nezačínejte si s ní nic, ani ze zvědavosti ne... Z této krásné a hubené "kamarádky" se postupně  vyklube zrůda největšího kalibru... Nejhorší je, že ač i já jsem podobná varování slýchala, přesto jsem na to nebrala ohled a s Anou jsem se klidně "spřátelila"... Já nemám právo nikomu nic poroučet, ale zamyslete se, protože tato varování mají opodstatnění... A co je nejdůležitější - Ana vás NIKDY ŠŤASTNÝMI NEUDĚLÁ!!! Alespoň ne navždycky... Ač se tak tváří a slibuje... Možná jen na chvíli - jako mě. Pak poznáte, jaká je doopravdy ...KRUTÁ. 

Jediný, kdo však má moc nad ní zvítězit... Kdo má sílu vyrvat vás z jejích kostnatých chapadel... je Ježíš. Možná po této větě někdo už přestane číst, protože mě třeba považujete za blázna... Pro mě za mě, myslete si klidně, že jsem cvok, ale říct pravdu musím... 

Ana a nakonec i Mia mě stáhla hodně hluboko do zoufalství, temnoty, bolesti... Moc dobře si vybavuji ty dny, kdy jsem klečela na záchodem, umyvadlem, ve vaně, dokonce i nad sáčky a zvracela do nich, jen aby mě rodiče nepřistihli... Už jsem neměla sílu psát ani sem. Ta  hnusná bezmoc z toho, že jsem se přežrala, že jsem nedodržela Anina nekompromisní pravidla, musela ven takto bolestivou cestou... Dny, kdy se střídalo hladovění s přejídáním a zvracením. Jako prokletí v začarovaném kruhu... Já už jsem nemohla. Stala se ze mě troska. Byla jsem špinavá od blitků, s rozdrásaným krkem, bezmocná, zničená, nemilovaná, neschopná ničeho - ani vstát a jít se umýt... Já to ani nedokážu popsat. Zdá se mi to tak blízké a zároveň tak cizí... Jakobych to nebyla ani já. Pak jsem se ocitla na psychině. Avšak ani tam mi nedokázal nikdo pomoci. Nikdo mi nerozuměl a to mi vzalo veškerou naději. Tak jsem se pokusila zabít. Bohužel jsem se mylně domnívala, že moje tělo toho tolik nezvládne... Přežila jsem. Asi ten Bůh to tak chtěl, který mi byl tehdy absolutně cizí... A tehdy jsem potkala úžasné človíčky, kteří Ho znali a zvěstovali mi Jeho lásku. Jenže já o tom nechtěla ani slyšet... Až po několika měsících, co jsem se stále máchala v tomto močálu bezmocnosti, jsem teprve vykřikla k Ježíši, aby přišel a ukázal mi svou lásku... Neumím to moc vysvětlit, ale ta Ježíšova láska byla v tu chvíli přímo hmatatelná, jakoby mě, špinavou holku, objímal a vůbec se mě neštítil... nikdy jsem se necítila milovanější... Trvalo to sice ještě asi půl roku, než jsem Ježíše přijala úplně a učinila Ho Pánem svého života, ale nelituji tohoto rozhodnutí. Jenom s Ním jsem šťastná, i když stále bojuji s následky zpackaného života a psychickými problémy. Ale vím, že On tu navždy je.. Že je to někdo, kdo mě vždycky bude držet ve svých rukou, i kdybych byla sebehnusnější... Učím se Ho poznávat a vím, že touto úžasnou Láskou nemiluje jen mne, ale i Tebe a všechny a nepřeje si nic jiného, abys tuto Lásku poznal/a. A vždycky podává pomocnou ruku... Tak jako mně.

Možná si někdo z vás řekne, že jsou to akorát blbé náboženské kecy... Já nikomu svůj názor nevnucuji... Ale vzpomeň si na moje slova, až poznáš, jak hořké je, když si padneš až na dno svých sil... Vzpomeň si pak, že je tu Někdo, kdo Tě velice miluje a není Mu lhostejné, jak trpíš.

Hubnutí může být i zábavné

To rovněž dokazují stránky http://www.stobklub.cz/ 
Je to něco ve formě deníku, kde si zapisujete svoje pokroky, jídelníček, počítá se vám tam denní příjem. Jsou tam různé testy, sbírají se tam body, prostě mají to moc pěkně a zábavně udělané. Fakt jsem koukala. Kdybych měla co, hubla bych s radostí (i když je tam i režim udržování váhy). Už tak mám podváhu. Dnes váha ukázala 41 kg. Nevěřím jí ani číslo. Přitom jsem jedla hodně. Včera jsem se přejedla ovesné kaše (instantní, která pokryje perfektně snídani), ale já jsem prostě ujela a odpoledne jsem si dala další dvě porce. Nechápu, jak je možné, že jsem ještě shodila. Ale po dnešku přiberu. Tuším to. I když jsem po večeři běhala.

Snídaně: 200ml polotuč. mléka, Cookie crisp 50g, Bebe sušenka (brusinková), kousek jogurtového dortu 50g
Svačina: nic
Oběd: řízek kuřecí 100g, celozrnné těstoviny 100g, cherry rajčátka 80g, cottage s křenem 40g
Odpolední svačina: nic
Večeře: mléko odtučněné 250ml, Cookie crisp 20g, Emco müsli skořice a mandle 50g

1600 kcal ... děs běs přežírák!!! Měla jsem strašné chutě.

Pohyb: běh do schodů 1h 10min, posilování 10min + trávení potravin = -816 kcal

Zzzzzz...

Spánek... Nepostradatelný pomocník při hubnutí. To jsem si během pár posledních dnů ověřila v praxi. Tak třeba jeden den jsem opravdu málo jedla a měla hodně pohybu a už jsem se těšila, jak ráno váha ukáže menší číslo. Ten den jsem se ještě koukala na film a šla jsem spát až kolem jedné v noci (trochu jsem to přepískla). Jenže ouha, ráno jsem vstala, šup na váhu, ale ta se zastavila úplně na stejném čísle jako naposledy. Říkala jsem si, čím to jen může být, ale ještě ten den jsem čirou náhodou narazila na článek, kde se psalo, že čím více si dopřáváte spánku, tím lépe vám jde hubnutí. Vzala jsem si to tedy k srdci, šla jsem brzy na kutě a ráno? Co nevidím... Menší číslo než před tím! Takže asi kouzlo, tajemná magie hubnutí:-)

Konečně normální snídaně

Ahoj holky,
za poslední dobu jsem hrozně moc přeháněla snídaně, třeba i 8 kousků buchty, kterou jsem upekla (fakt nekecám) protože ráno mám největší chuť se přejíst. (Jakoby mě po noci přepadl vlčí hlad a to doslova:-D ) Přitom však váha nešla nějak výrazně nahoru, někdy dokonce i dolů...ale dnes byla snídaně akorát a už jsem ani neměla potřebu k ní něco přidávat, protože je to mňamka, zasytí a je to zdravé papáníčko. Ovesná kaše Emko, já dnes měla s meruňkami. Pro Ty kdo neochutnaly dělám reklamu. Opravdu zkuste!
Dnes váha sice stoupla - 42,9, ale po včerejšku, co jsem se nenažraně nadlábla oběda se ani nedivím a to jsem se ještě opovážila k tomu odpoledne přidat Cookie crisp s mlékem :-( Dnes budu střídmější!!!

Vidět...věřit

Dnešní váha... 42,2... Nechápu, jak jsem to dokázala. Ještě tak před týdnem jsem hrozně žrala a lítala jsem až po uši v mii, ale teď jsem si dala nový režim. Ráno jím nejvíce, odpoledne už nic a váha... jde dolů. Už jsem tak blízko cíli! Jídelníčky jsem sem za tu dobu skoro nedávala, za to se omlouvám, ale někdy si na to opravdu netroufám. Hodně hřeším. Třeba dnes ráno mě ta váha tak rozrušila, že jsem se ve snídani moc neomezila - 7 kousků maminčiny piškotové buchty, což se rovná trestu - odpoledne hladovka. Uvidím, jak dopadne váha zítra, snad to nebude tak hrozné. Dosud jsem moc nevnímala, že jsem zhubla, pouze na váze to bylo vidět, ale nyní si uvědomuji, že dřív, když jsem se skrčila, na břiše se mi vytvořily 3 špeky, kdežto teď jsou daleko menší a je jich tak 4-5. A špeky na zádech a bocích, které vždycky čouhaly z kalhotek jsou taky daleko menší. Neříkám, že tam nejsou, ale prostě to není poznat. To mám ze sebe radost.

Na druhou stranu se sebou nejsem absolutně spokojená po psychické stránce. Jsem na tom daleko hůř. Alespoň hledám útěchu v tom, že dnes jsem si našla čas, abych se z toho vypsala. Jsem děsně nervózní, už mě to tolik štve, že každá maličkost mě rozbrečí. Citlivá jsem byla vždycky, ale teď jsem snad ještě víc. Všichni na mě kladou vysoké nároky a já vlastně na sebe samotnou taky...jenže je nestačím naplňovat. Klamu sama sebe. Nemám na spoustu věcí už sílu, ale málokdo tohle vidí. Vlastně bych byla ráda, kdybych se někomu mohla svěřit, aby mi pomohl, ale hrozně se stydím a mám zábrany, pokud na 100% nemám jistotu, že ten člověk mi rozumí, naslouchá mi a mohu mu důvěřovat. Ani své nejlepší kamarádce, kterou mám vlastně jednu, jsme se takhle nikdy svěřit nedokázala. Ještě že existují blogy a deníky. Někde kde může člověk zůstat v anonymitě. Mrzí mě, že přidělávám starosti mamce a bojím se, že když přijde na to, že jsem zase zhubla, bude zle. Ale nedokážu to zastavit. Chci dorazit k té 40. Prostě chci dosáhnout cíle!

Jablkový taneček

Tak jsem si řekla, že bez ohledu na čas, kterého teď mám minimum, sem tohle musím napsat. Tak si představte, včera jsem se vrátila s 30km výletu na bruslích a dostala jsem děsnou chuť na něco sladkého, tak jsem si řekla, že čokoláda by nestála za to, protože by mě pak trápily výčitky, ale jablko si určitě dám. Jenže... jedno jablko jsem s chutí zbaštila, ale potom jako by se mi zatmělo a šla jsem na další, tentokrát alespoň 180gramové, s vidinou té úžasné chuti jsem je slupla jako malinu a s přiblblým úsměvem na rtech jsem valila pro další a pro další. Když už jsem cítila, jak mě ta všechna jablka tlačí v žaludku, bleskurychle jsem se probrala ze snu a došlo mi, co jsem vlastně provedla:-( To, že jablka mají v sobě také hodně cukru mi v té chvíli nikdo nemusel vysvětlovat. Hned jsem věděla, co mám dělat a o vteřinu později jsem již klečela nad záchodovou mísou. Do háje, do háje! A to jsem myslela, že kvůli takové pitomosti jakou jablko je, se mi to nikdy nestane... Jablko-bulimický záchvat. Možná mi v té chvíli úplně šiblo, ale já jsem se tomu ještě smála, co jsem to provedla. Jó, kdyby to byly zákusky nebo čokoláda, ale jablka!!! Zabijte mě holky! :-D

Pozastavení blogu

Ahoj moje kočky,
jelikož teď tento a kousek příštího měsíce obětuji celý psaní závěrečné práce do školy a na můj blog mi takřka nezbude moc času, tak za tu dobu dobu sem budu psát příspěvky jen výjimečně. Ale jen co to budu mít všechno z krku, to tu s psaním rozjedu zase ve velkém. Do té doby se hlavně držte, snad se mi občas podaří sledovat vaše blogy a podpořit vás nějak. Mám teď hodně práce. Držím všem palce!!!